Je zvláštní, jak si člověk rychle zvykne na pohodlí. Toníček už žije pět měsíců v Domově. Připadám si… normálně. Jako by to tak bylo vždycky. Kroutím hlavou nad tím, jak jsem to všechno mohla zvládat, ve dne v noci. A znova a znova si zvykám, že můžu jít na oběd.
Název ve vás může vzbuzovat asociaci, že jet do IQlandie s Péťou je něco jako jít spolu po schodech zvídavosti do nebeského království samotné Athény.
Opravdu umím psát o všem? Nehonit si triko? Neschovávat se za to, že psycholog by se neměl příliš odhalovat? Nebo je něco, co neumím popsat, i když se snažím? Od okamžiku, kdy skončilo moje vyprávění zachycené v knize, uběhl rok. Tonda se blíží do puberty a přitvrdil ve svých špatných náladách. Meltdownech. Záchvatech agrese. Říkám jim…
Odjela jsem na dva dny pryč a Pavel se ujal všech dětí. Bylo to moc hezké a inspirativní, a tak si to jednou střihnul za mě. Pohodlně se usaďte, začíná Pavlovo blogové okénko! Toníčkův výlet skoro až na Pohledničku ,,Je sobota jedna hodina po poledni. Ležím na posteli, oči zavřené. Snažím se relaxovat polospánkem. Měl…
Život se zase rozběhl. Pořídili jsme si štěně. Rozmýšleli jsme si to rok, protože udělat šťastné zvíře i dva autisty zároveň je docela organizační puzzle. Promýšleli jsme vhodnou rasu. Největší canisterapeutičtí talenti jsou labradoři a bývají spolehlivou volbou. Ale nás si svou jemnou povahou, inteligencí a ovčáckou náturou získala krátkosrstá kolie. I ty mají vhodnou…
A co chybí vám? Co si naopak užíváte hezky z toho, co můžete?
Vždy mne psychofarmakologie tak nějak amatérsky zajímala. Co se děje v mozku a kde je hranice duchovna (psychoterapie) a mozku jako geniální chemické pumpy (neuropsychologie). Kdybych nebyla srab, dávno bych se vydala na nějakou cestu za šamany. Na druhou stranu mne vždy fascinovala instantní proměna, kterou s lidmi dělají anxyolitika (léky proti úzkosti). Lup a…
Autostop v posledních letech skomírá. Koronakrize a karanténa tento rozporuplný fenomén zatípla téměř úplně. Aspoň je na světě zase o něco méně rozporů. A plnosti. Proto mne jednoho krásného mlžného dne nenapadlo, že ten pán u silnice stopuje. Myslela jsem, že má závadu na autě a zastavila jsem. Nu což, tak si naskočte. Pán jel…
O pice a potravinové neofobii Tak nevím, jestli jsem měla učit Tondu sbírat houby. Courání lesem nesnáší, postrádá pro něj smysl. Nicméně lesem schválně vedu kus naší zaběhlé trasy. Tu a tam v jeho protestním tempu seberu houbu, ale nesmím se moc zdržet. To nesnáší. V poslední době několikrát použil slovo houbička. Jen tak bez…
Hlásíme se opět z tábora pro rodiny s postiženými dětmi. Jezdím sem moc ráda. Především kvůli lidem. Kvůli asistentům plným elánu a s vždy nataženou pomocnou rukou. Kvůli báječnému týmu vedoucích. A především kvůli ostatním rodičům. Kvůli klientům, protože pohled na ně mi připomíná, jak moc je každý autista jiný a je nezbytné klienty vnímat…