Jsem Eliška Antošová, máma dvou kluků na spektru a píšu o našem světě tak, jak ho žijeme – se vší divností, absurditou, láskou i humorem, který někdy zachraňuje víc než terapie.
První kniha „Na autismus jedině autibiotika“ už si našla cestu ke stovkám čtenářů. A protože příběh pokračuje, právě teď připravuji druhý díl: „S autismem jedině do autiservisu“ – a můžete být u toho.
Pomozte knize vyjet z garáže – podpořte její vznik a buďte součástí naší další cesty. Podívat se na kampaň
Ať už jste rodič, učitel, terapeut nebo prostě někdo, koho zajímá život trochu jinak – vítejte. Tady je všechno trochu divné. Ale taky opravdové.
Žádné dítě se nerodí s nenávistí a předsudky, a dokonce ani s nenávistí a předsudky vůči osobám s postižením.
Nejprve děti vůbec nevnímají rozdíl, normy. Kdyby druhé dítě začalo levitovat u stropu, nanejvýše to naše miminko pobaví. Později si začne všímat jistých odlišností, ale vzbuzují jen zvědavost. Následně se děti snaží zorientovat v tom, co je norma, aby byly vůbec schopné v našem světě žít, najít si místo. Začnou se tedy ptát: “co je to?” A toto je zásadní moment pro to, zda se z dítěte vyvine jedinec, který se bude odlišných věcí bát, bude je přijímat, a nebo odmítat. Zde záleží na vás, rodičích, na médiích a celé společnosti, jak dítě zformuje. A také, jak ho naučí na odlišnost jiných reagovat. Odlišnost je totiž složitější než stejnost. Proto se vyznat v odlišnosti a spokojeně s ní žít není něco pro jednoduché lidi, pro jednoduché lidi jsou předsudky, slepá víra a černobílé myšlení. Odlišnost dává životu barvu. Ale je opravdu složitá na pochopení. V tomto okamžiku vás dítě zásadně potřebuje, potřebuje vaše moudro, vaše odpovědi. Nešeptejme: “Pssst, o tom se nemluví!”
Navštivte náš čerstvě otevřený