Opravdu umím psát o všem? Nehonit si triko? Neschovávat se za to, že psycholog by se neměl příliš odhalovat? Nebo je něco, co neumím popsat, i když se snažím? Od okamžiku, kdy skončilo moje vyprávění zachycené v knize, uběhl rok. Tonda se blíží do puberty a přitvrdil ve svých špatných náladách. Meltdownech. Záchvatech agrese. Říkám jim…
Autor: Eliška
Otčímovo pozdní odpoledne
Odjela jsem na dva dny pryč a Pavel se ujal všech dětí. Bylo to moc hezké a inspirativní, a tak si to jednou střihnul za mě. Pohodlně se usaďte, začíná Pavlovo blogové okénko! Toníčkův výlet skoro až na Pohledničku ,,Je sobota jedna hodina po poledni. Ležím na posteli, oči zavřené. Snažím se relaxovat polospánkem. Měl…
Štěně
Život se zase rozběhl. Pořídili jsme si štěně. Rozmýšleli jsme si to rok, protože udělat šťastné zvíře i dva autisty zároveň je docela organizační puzzle. Promýšleli jsme vhodnou rasu. Největší canisterapeutičtí talenti jsou labradoři a bývají spolehlivou volbou. Ale nás si svou jemnou povahou, inteligencí a ovčáckou náturou získala krátkosrstá kolie. I ty mají vhodnou…
Neverending karanténa
A co chybí vám? Co si naopak užíváte hezky z toho, co můžete?
Na prášcích
Vždy mne psychofarmakologie tak nějak amatérsky zajímala. Co se děje v mozku a kde je hranice duchovna (psychoterapie) a mozku jako geniální chemické pumpy (neuropsychologie). Kdybych nebyla srab, dávno bych se vydala na nějakou cestu za šamany. Na druhou stranu mne vždy fascinovala instantní proměna, kterou s lidmi dělají anxyolitika (léky proti úzkosti). Lup a…
Autostopem s autistou
Autostop v posledních letech skomírá. Koronakrize a karanténa tento rozporuplný fenomén zatípla téměř úplně. Aspoň je na světě zase o něco méně rozporů. A plnosti. Proto mne jednoho krásného mlžného dne nenapadlo, že ten pán u silnice stopuje. Myslela jsem, že má závadu na autě a zastavila jsem. Nu což, tak si naskočte. Pán jel…
Zvrácené chutě
O pice a potravinové neofobii Tak nevím, jestli jsem měla učit Tondu sbírat houby. Courání lesem nesnáší, postrádá pro něj smysl. Nicméně lesem schválně vedu kus naší zaběhlé trasy. Tu a tam v jeho protestním tempu seberu houbu, ale nesmím se moc zdržet. To nesnáší. V poslední době několikrát použil slovo houbička. Jen tak bez…
Tábor 2020
Hlásíme se opět z tábora pro rodiny s postiženými dětmi. Jezdím sem moc ráda. Především kvůli lidem. Kvůli asistentům plným elánu a s vždy nataženou pomocnou rukou. Kvůli báječnému týmu vedoucích. A především kvůli ostatním rodičům. Kvůli klientům, protože pohled na ně mi připomíná, jak moc je každý autista jiný a je nezbytné klienty vnímat…
Bez autisty
Toníkovo náročné období nebere konce, ale nezbývá mnoho dní a kluci odjedou ke svému tátovi. Jsem ráda, že Toníkův táta péči o něj nevzdal, jeví o něho zájem a má ho rád. I když jsme prožili tolik hádek, nedorozumění a máme mezi sebou nejhlubší propast. Ale v životě není funkce uložit, nahrát a smazat. Kluci…
Hurá na prázdniny
Hurá! Slyšíte to nadšené hurá? Ne? No… Tonda sedí u stolečku, stříhá Péťovu tužku a chroupe její ústřižky. Po upozornění, že ji nemá jíst, si stříhá porce Liliných obrázků. Lila chodí s dvěma slupkami od melounu v puse a říká, že je chroust. Nějak došla k tomu, že chroust dělá chrrr chrrr a slintá. Škoda….