Máme takovou vcelku normální násep. Někdo tomu může taky říkat terasa, je to takové závětří, průchozí venkovní část krytá střechou horního patra. Časem tady bude také forhaus, což je něco jako veranda a slouží jako přechodová komora mezi prostředím nevhodným k životu (rozuměj zima v horách) a bezpečím domovské základny. Zde se normalizují životní funkce…
Autor: Eliška
Nezvládla jsem to
„Já tě OBDIVUJI, že to ZVLÁDÁŠ!“ Tuto větu – jako asi mnozí pečující – slýchám často. Vím, že ta věta má potěšit a tak mě těší. Je to tak jednodušší, než aby mě netěšila a tím jsem rozesmutnila člověka, který mě chtěl potěšit a lépe to v té chvíli neuměl. Navíc to říká často člověk,…
Prstem po mapě
Učit se doma s dětmi je moje oblíbená činnost, tedy, pokud mají náladu a netváří se, že se kvůli mě obětují. To mám chuť do toho kopnout, ale to je jiný příběh. Moje nejoblíbenější téma v poslední době je Amerika. Když jsme se učili o té severní, dozvěděla jsem se neskutečné věci o Kanadě a…
Život – verze 2.0
Je zvláštní, jak si člověk rychle zvykne na pohodlí. Toníček už žije pět měsíců v Domově. Připadám si… normálně. Jako by to tak bylo vždycky. Kroutím hlavou nad tím, jak jsem to všechno mohla zvládat, ve dne v noci. A znova a znova si zvykám, že můžu jít na oběd.
Toníček se stěhuje
První, co mě napadá, je, že je to divný pocit. Dát své dítě do péče instituci místo rodiny. Nemít ho doma. Napsala bych dát ho do ústavu, ale místo, kam jde, je domácnost pro čtyři děti v komplexu s několika podobnými domácnostmi. Je to Domov.
S Péťou v IQlandii
Název ve vás může vzbuzovat asociaci, že jet do IQlandie s Péťou je něco jako jít spolu po schodech zvídavosti do nebeského království samotné Athény.
Domov pro Toníčka
Od dubna přijali Toníčka do domova pro postižené děti. Tady žijí děti v jednotkách po několika dětech. Tyto jednotky připomínají rodinu.
Na nový rok o jeden sloh
Péťa se narodil do světa, kterému nerozumí a svět mu nerozumí, že nerozumí
Vánoce s příchutí vaty
Jak přišly, tak odešly. Vánoce. Pořád jsem čekala, kdy přijde ten okamžik uvolnění. Kdy zvládnu vypnout.
Podzimní rozcestí
Zvoní telefon. Paní učitelka Toníčka. Zapíná se můj známý mechanismus – panika. Tonda! Budu si pro něj muset jet? Zvracel? Někomu ublížil? Zvedám telefon se srdcem až v krku. “Paní Antošová, chci se jen zeptat, nevíte, jestli dnes Toníčka něco nebolí nebo netrápí? Nedaří se nám ho uklidnit a je nás tun a něj šest…