Logo
Menu
  • Blogování |
  • Kniha „Na autismus jedině autibiotika“ |
    • | Kde zakoupit mou knihu
    • | Upřímné poděkování všem dárcům
    • | Křest knihy 11.12.2021
  • O autorce |
    • | Životopis
    • | Praxe
    • | Certifikace
    • | Kontakt
  • Rozhovory |
Menu

O čem neumím psát

Zveřejněno v 18 září, 202117 listopadu, 2021 od Eliška

Opravdu umím psát o všem? Nehonit si triko? Neschovávat se za to, že psycholog by se neměl příliš odhalovat? Nebo je něco, co neumím popsat, i když se snažím?

Od okamžiku, kdy skončilo moje vyprávění zachycené v knize, uběhl rok. Tonda se blíží do puberty a přitvrdil ve svých špatných náladách. Meltdownech. Záchvatech agrese. Říkám jim berserk, protože to přesně vyjadřuje ten stav nezastavitelného šílenství. Jak zmiňuje Petr Třešňák, Americká studie z roku 2009 naměřila v krvi matek autistických dětí hladinu stresového hormonu kortizolu ve výši, jakou mají vojáci ve válce [1]. Také trpí častěji depresemi [2].

Věcí, jejíž průběh, závažnost a všeobjímající bolest neumím zachytit, je meltdown. Už jsem o něm psala na blogu, píšu o něm i v knize. Přijde, odejde, Tonda si v klidu sedne k jídlu nebo ke hře a zůstávám jen já a černý havran na rameni, který mi kráká do hlavy: „To nedáš!!!“ a tělem mi běhá běs a bolest.

Pomáhá mi dostat ze sebe ven ten tlak, ten křik, když o tom píšu, když o tom s někým mluvím. Stačí mi vědět, že tady někdo je, existuje svět a čas se nezastavil. Zvlášť, když muž není doma – dojíždí do Prahy za prací, když nemá homeoffice – používám i virtuální svět. Z jednoho takového svěření se vzešel dialog, který podle mého názoru vyjadřuje ty pocity více, než bych kdy dokázala sama sepsat. Se souhlasem osoby zelenou barvou vkládám kopii našeho dialogu.


… Dnes musel dojet švagr, expolicajt, Tondu ode mě po 2 hod odtrhnout. K_rva už, to je tak strašně těžký. Ne autismus, ne retardace, ale tahle agrese, šel mi prsty po očích, štípal do prsů, jsem unavená…

Máš prostor, kde někdo opečuje Tebe?

Jak často se to děje?

Moje malá. Jen 5 let, odtrhnu ji, i když v tom afektu má hrozně síly. Koncem srpna, jen pokus o dovolenou, změna prostředí… pokousaná, s modřinami od zubů, poškrábaná do krve, řev, že mi vypíchne oko… Logopedie, psychologie – hodina útoků na psycholožku, demolování ordinace, minule na rozloučenou jí do obličeje několikrát kurva. Je to strašně vyčerpávající – a to je pořád mnohem míň, než zažíváš. Ani mi nejde říct, že mi je to líto, chtěla bych, aby to z Tebe (i z něj) mohl někdo trochu sejmout…

(Posílám kratičký výřez videa Tondy v meltdownu, které točila dcera pro paní psychiatričku kvůli změně medikace a které neplánuju prezentovat veřejně, ale udělala jsem z něj pár obrázků, které zde můžete najít)

Taková bolest za to dítě… Přijde mi jako zakletá a rve mě, že jí neumím zachránit (a mám dojem, že jsem jediná, kdo může… a musí). A taková lítost i za sebe… A ten pocit – trvá chvilku a bude to vyčerpaní, ale děsí mě – že si nejsem jistá, jestli je moje mateřská opravdu bezpodmínečná a nekonečná. A taková podivná samota. Bolí až úplně někam dovnitř, jak nůž to zajede. Objímám. A moc Ti přeji klidnou noc. Já se dnes objednala k terapeutce, v pátek začátek, včera mi říkala dcery terapeutka, ať si seženu podporu, že je to fakt náročné.

Přesně tak! Já vidím v Tondových očích zoufalost a neumím mu pomoct! Ne v té chvíli! Moje mateřská láska bezpodmínečná je, já ho miluji, ale v takových chvílích cítím úplně stejně bytostnou nenávist, k sobě, světu i jemu. Proto je to tak náročné. Pro to, že cítím dva absolutní ambivalentní pocity, jednak pocit absolutního selhání a chuti obětovat se pro dítě a vidím jeho obličej jako novorozence na své hrudi a pak mě ovládá skoro nezastavitelný pud sebezáchrany, který mi přímo řve do ucha, hoď ho ze skály a ulev si!

Určitě ano, terapie pomáhá, měla by být standardem pro matky náročných dětí! Hlavně, vole, že mi na pojišťovnu vyndají kuří oko! Na čekačce na terapii na pojišťovnu jsem byla snad dva roky a pak jsme se odstěhovali a tady nikdo není.

Jo. Já tam teda necítím selhání, ale vinu, že za to všechno můžu já. Na ten bezpečný prostor v terapii se teď těším z velké části kvůli tomuhle tématu (viny). A teda na pojišťovnu… Sice s čekačkama samozřejmě, ale dá se to u nás. A ta zoufalost. Jo. Vidím, jak sama bojuje… u ní mi v tu chvíli přijde, že bojuje o život. (Dneska si místo toho jen celý večer co 5 minut myla ruce, že se bojí, že to neumyla dost a všude, bobek… Začátek školního roku, no.)


Koncem prázdnin už to bylo s Tondou náročné. Nechtělo se mu nic, byl urputný, říkám si, fungují a pomáhají mu ještě stávající léky? Tedy jsme je změnili. Týden nic a pak to přišlo, denně meltdown, agrese. Když mu spadla do oka řasa, snažil se vyndat si oko o rohy nábytku, o psí kost, nehty a oko si pohmoždil. Vrátili jsme mu jedny léky. Opadla zoufalost a teď nám ubližuje jen z hyperaktivity a směje se u toho. Čekáme na probuzení z noční můry.


[1] Diament, M. (2009). Autism moms have stress similar to combat soldiers. Disability Scoop, 10.

https://1url.cz/@AutismMomsLikeSoldiers

[2] AlHorany, A. K., Younis, N. A., Bataineh, M. Z., & Hassan, S. A. (2013). Do mothers of children with autism are at higher risk of depression? A systematic review of literature. Life Science Journal, 10(1), 4303-4308.

https://1url.cz/@RiskOfDepression

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Život – verze 2.028 září, 2023
    Je zvláštní, jak si člověk rychle zvykne na pohodlí. Toníček už žije pět měsíců v Domově. Připadám si… normálně. Jako by to tak bylo vždycky. Kroutím hlavou nad tím, jak jsem to všechno mohla zvládat, ve dne v noci. A znova a znova si zvykám, že můžu jít na oběd.
  • Toníček se stěhuje27 dubna, 2023
    První, co mě napadá, je, že je to divný pocit. Dát své dítě do péče instituci místo rodiny. Nemít ho doma. Napsala bych dát ho do ústavu, ale místo, kam jde, je domácnost pro čtyři děti v komplexu s několika podobnými domácnostmi. Je to Domov.
  • S Péťou v IQlandii27 dubna, 2023
    Název ve vás může vzbuzovat asociaci, že jet do IQlandie s Péťou je něco jako jít spolu po schodech zvídavosti do nebeského království samotné Athény.
  • Domov pro Toníčka21 února, 2023
    Od dubna přijali Toníčka do domova pro postižené děti. Tady žijí děti v jednotkách po několika dětech. Tyto jednotky připomínají rodinu.
  • Na nový rok o jeden sloh18 ledna, 2023
    Péťa se narodil do světa, kterému nerozumí a svět mu nerozumí, že nerozumí
  • Vánoce s příchutí vaty8 ledna, 2023
    Jak přišly, tak odešly. Vánoce. Pořád jsem čekala, kdy přijde ten okamžik uvolnění. Kdy zvládnu vypnout.
  • Podzimní rozcestí19 října, 2022
    Zvoní telefon. Paní učitelka Toníčka. Zapíná se můj známý mechanismus – panika. Tonda! Budu si pro něj muset jet? Zvracel? Někomu ublížil? Zvedám telefon se srdcem až v krku. “Paní Antošová, chci se jen zeptat, nevíte, jestli dnes Toníčka něco nebolí nebo netrápí? Nedaří se nám ho uklidnit a je … Více informací
  • Nový psychiatr29 srpna, 2022
    Jak si ráda často připomínám, mám veskrze štěstí na lidi, kteří s mými syny pracují. Mezi tyto odborníky patří i naše psychiatrička. Vždy tak chápavá a milá, respektující. Jezdit ale na kontroly do Prahy a řešit s ní naše trable na dálku je náročné. Napadlo mě tedy najít někoho blíže, ale čtyři … Více informací
  • Fénixovy prázdniny27 srpna, 2022
    Prázdniny byly fajn, především když jsme se nestarali o Toníka. Jo. Vybavuju si pár momentů, kdy to bylo v klidu a fajn i s Toníkem. Na bazénu. Když se houpal na hamace (na kterou se nám ale podařilo zakopat kůly až v půlce prázdnin). Při cestách vlakem, kupodivu. Ne zas tak kupodivu vždycky, … Více informací
  • Vítejte na táboře!26 července, 2022
    Je polovina prázdnin a právě jste dorazili do tábora Jana Ámose Komenského v Bělči.Pozvala jsem vás sem strávit jeden den mezi námi. Jsme účastníci táborového běhu prorodiny s postiženými dětmi. Zaparkujte si v klidu u rybníka, zatím se jen podívám za rohparkoviště za hlavní budovou, jestli si tam ještě Lila hraje s koťátky, která … Více informací

Mgr. Eliška Antošová
Kontakt

©2021 Eliška Antošová

Webdesign: Markéta Salačová
Technická podpora

Všechna práva vyhrazena
Tyto stránky používají cookies. Tím, že si je prohlížíte, s tím souhlasíte. Nastavení cookiesZavřít a souhlasit
Privacy & Cookies Policy

Privacy Overview

This website uses cookies to improve your experience while you navigate through the website. Out of these cookies, the cookies that are categorized as necessary are stored on your browser as they are essential for the working of basic functionalities of the website. We also use third-party cookies that help us analyze and understand how you use this website. These cookies will be stored in your browser only with your consent. You also have the option to opt-out of these cookies. But opting out of some of these cookies may have an effect on your browsing experience.
Necessary
Vždy povoleno
Necessary cookies are absolutely essential for the website to function properly. This category only includes cookies that ensures basic functionalities and security features of the website. These cookies do not store any personal information.
Non-necessary
Any cookies that may not be particularly necessary for the website to function and is used specifically to collect user personal data via analytics, ads, other embedded contents are termed as non-necessary cookies. It is mandatory to procure user consent prior to running these cookies on your website.
ULOŽIT A PŘIJMOUT