Rubrika: Nezařazené

Tato skutečnost mne poslední dobou poprvé přivádí na vážné myšlenky o naší budoucnosti. Zatím byl prostě mrňousek. Nebyly jasné diagnózy, nadto nebyly jasné prognózy. Hráli jsme s tím, co jsme měli v ruce. Nechávali všechny cesty otevřené.  Tak, jako se rodiče těší na první třídy svých dětí, na ten alegorický výjev, kdy se dítě s úsměvem…

V posledním roce Toníček udělal velké pokroky, čímž se spousta věcí usnadnila. Lila udělala velký pokrok, čímž se spousta věcí zkomplikovala. Dostali se na podobnou úroveň, ale přesto jsou každý jinde. Hrají si jinak, mají jinou komunikaci, jiné zájmy, jiné potřeby… Je večer, čas uložit děti. Lila ječí. Buď že chce uspávat ihned, začne se…

V poslední době mám opět chuť napsat příspěvek, mám ale v hlavě tolik nápadů, že se mi ani jedno téma nedaří uchopit.   Jsem plná vzpomínek na lidi, které jsem potkala v práci pro ranou péči. Víří ve mě téma táborů nebo víkendů pro rodiny s postiženými dětmi – z pohledu klienta, psychologa, a snad…

Sestry, bratři a autisti   V případě vícedětných rodin s postiženým dítětem nebo dětmi padá hodně otázek. Neublíží našemu nemocnému děťátku, když si pořídíme další dítě? Nebo naopak: jaké bude pro naše starší dítě přijmout mladšího, nemocného sourozence? Jaké to je být sourozencem postiženého dítěte?   Každé dítě by mělo zažívat pocit, že je jedinečné…

Jak došlo na nápad letět s autistou k moři… Tento rok byl extrémně náročný. Péťa nastoupil do první třídy, kde se úplně nepovedla integrace. Nadešel druhý rok mé milované dcerky, rok, který perfektně vystihuje psychologický termín „terrible twos“.  Že to nebude legrace mi došlo už na podzim, kdy jsem začala šetřit, a někdy před Vánoci…

V poslední době se hodně diskutuje o výchově. Je lepší děti vychovávat volně, s respektem, nechat je pocítit důsledky svobody, ale i jejich jednání? Nebo být autoritou, člověkem dávajícím hranice a určujícím řád? Myslím si, že jedno nevylučuje druhé a nekonečné hádky jsou zbytečné plýtvání silami. Nejsem zastánkyní extrémů jako je teror či ignorace. Jsem…

Dlouho jsem nevěděla, o čem napsat další blog. Ne, že by se u nás nic nedělo. Naopak, nadcházející jaro přineslo mnoho aktivit, ale zážitky byly roztříštěné, osobní, a únava veliká. Lila dorostla do věku, který psychologové nazývají „terrible twos“. Příšerná dvojka. A řekla bych, že není třeba NIC k označení vysvětlovat. Grrrrrrrrr! Toník se posunul…

Toníček má, jak už to bývá, i své silné stránky. Jednou z nich je schopnost luštit různá bludiště. A o nich budu dnes vyprávět.   Toníček dostal k Vánocům 3D bludiště, Intellect ball. Je to velké plastové vejce, v němž jsou různé dráhy, chodbičky a ocelová kulička. Toníček jím byl konsternovaný. Provozoval ho vcelku úspěšně, ale přejet ho,…

Ráda bych dnes napsala něco o sourozenectví a postižení. Nevím, jaké to je, být sourozencem postiženého dítěte. To, co vím, jsem musela vypozorovat. Především budu psát o Péťovi, o sedmiletém prvňáčkovi. Moc tu o něm nepíšu, abych příliš nenarušila jeho soukromí, ale dnes udělám výjimku, protože sourozenectví a postižení jsou velmi důležitá a citlivá témata….

Včera jsem byla tázána, s čím jako psycholog pod Centrem rané péče rodinám pomáhám. Tak se mou hlavou prohání pořád tato otázka: s čím potřebují pomoct rodiny s postiženými dětmi?  Děti mají totiž celkem širokou nabídku péče, od špičkových lékařů po zapůjčování rehabilitačních pomůcek. Centrum rané péče myslí ale i na rodiče dětí, což je…