K povolání psychologa patří průběžné revidování vlastního duševního zdraví. Od prevence (například vyhoření) přes kontrolu nad svými přenosy v terapii (když vkládáme moc svého obsahu do materiálu klienta) po vědomí o svých vlastních duševních slabinách. Některé jdou měnit, jiné lze mít jen pod kontrolou a vědět o nich, aby v naší práci nedělaly zlo. Žádný…
Rubrika: Uncategorized
Bezostyšně krkavčí Vánoce
Letos trávili mí malí autisté Vánoce u biologického táty. Jelikož můj muž má to neštěstí mít narozeniny těsně před Vánoci, a tedy je nikdy pořádně neslaví, rozhodla jsem se přehodit termín jejich oslavy a Štědrého večera. Uplácala jsem tradiční bramborový salát, na který autisté nesnesou ani pohled, upekla kapra, kterého pach nesnáší, tradičně připečená (protože…
Kam s ním?
Jeden z nejmizernějších pocitů, které jsem zažila, bylo čekání na hospitalizaci. Máte 24 hodin denně, 7 dní v týdnu doma agresivního autistu s těžkou mentální retardací. Bez odlehčení to už nezvládáte. Odlehčení nepřipadá v úvahu, než se pořeší autistova agrese. Takže se snažíte nacpat na psychiatrii. Kde ale udat agresivní dítě? Navíc, když jako kovářova kobyla nemáte zcela důvěru…
Poslední možnost
Zbývala nám už jen jedna možnost. Umístit Toníčka na psychiatrii, aby mu tam nastavili vhodnou medikaci. Bylo to neskutečně těžké rozhodnutí a kdybych tušila, jak moc těžké chvíle nás teprve čekají, možná bych se rozhodla počkat, až se zhroutím nebo – možná jen omylem – našiju autem do stromu. Vždycky jsem si říkala, s medikací střídmě….
Konec kapitoly Malý autista
Když už jsem si tak nějak srovnala život – vybudovala nám nový domov v horách, umístila úspěšně všechny tři děti do školky a škol – dozrál čas napsat o naší cestě knížku. Všechno fungovalo dost dobře. Toníček byl ve škole spokojený, já začala mít i trochu času pro sebe a říkala jsem si, že je na…
O čem neumím psát
Opravdu umím psát o všem? Nehonit si triko? Neschovávat se za to, že psycholog by se neměl příliš odhalovat? Nebo je něco, co neumím popsat, i když se snažím? Od okamžiku, kdy skončilo moje vyprávění zachycené v knize, uběhl rok. Tonda se blíží do puberty a přitvrdil ve svých špatných náladách. Meltdownech. Záchvatech agrese. Říkám jim…
Otčímovo pozdní odpoledne
Odjela jsem na dva dny pryč a Pavel se ujal všech dětí. Bylo to moc hezké a inspirativní, a tak si to jednou střihnul za mě. Pohodlně se usaďte, začíná Pavlovo blogové okénko! Toníčkův výlet skoro až na Pohledničku ,,Je sobota jedna hodina po poledni. Ležím na posteli, oči zavřené. Snažím se relaxovat polospánkem. Měl…
Štěně
Život se zase rozběhl. Pořídili jsme si štěně. Rozmýšleli jsme si to rok, protože udělat šťastné zvíře i dva autisty zároveň je docela organizační puzzle. Promýšleli jsme vhodnou rasu. Největší canisterapeutičtí talenti jsou labradoři a bývají spolehlivou volbou. Ale nás si svou jemnou povahou, inteligencí a ovčáckou náturou získala krátkosrstá kolie. I ty mají vhodnou…
Neverending karanténa
A co chybí vám? Co si naopak užíváte hezky z toho, co můžete?
Na prášcích
Vždy mne psychofarmakologie tak nějak amatérsky zajímala. Co se děje v mozku a kde je hranice duchovna (psychoterapie) a mozku jako geniální chemické pumpy (neuropsychologie). Kdybych nebyla srab, dávno bych se vydala na nějakou cestu za šamany. Na druhou stranu mne vždy fascinovala instantní proměna, kterou s lidmi dělají anxyolitika (léky proti úzkosti). Lup a…