Logo
Menu
  • Blogování |
  • Kniha „Na autismus jedině autibiotika“ |
    • | Kde zakoupit mou knihu
    • | Upřímné poděkování všem dárcům
    • | Křest knihy 11.12.2021
  • O autorce |
    • | Životopis
    • | Praxe
    • | Certifikace
    • | Kontakt
  • Rozhovory |
Menu

Jsem autistka?

Zveřejněno v 28 ledna, 202228 ledna, 2022 od Eliška

K povolání psychologa patří průběžné revidování vlastního duševního zdraví. Od prevence (například vyhoření) přes kontrolu nad svými přenosy v terapii (když vkládáme moc svého obsahu do materiálu klienta) po vědomí o svých vlastních duševních slabinách. Některé jdou měnit, jiné lze mít jen pod kontrolou a vědět o nich, aby v naší práci nedělaly zlo.

Žádný psycholog, stejně jako žádný jiný člověk, není tak daleko, aby měl sebe sama probádána do posledního dílku. Člověk sám sebe poznává celý život a odhaluje další a další fraktály škraloupů minulosti a stejně tak nekonečně může rozkládat své nitro.

Byla jsem si vědoma mnoha svých osobnostních specifik, problémů s pozorností a pamětí. Taky jsem trochu neurotická, a i o narcismus tu a tam zakopnu i když mi občas pořádný kus sebevědomí chybí. Jediné, co nejsem, tak autistka. Když si představíte autistu, nepředstavíte si mě. Rozesmátou moravandu krev a mlíko. Od malička ráda mluvím, fantazíruju, miluju změny, jsem extrovert jak řemen. Nejsem uzavřená studnice záhad, ani tak trochu Sheldon, ani Rainman.

Ale proč se mi ale stává, že bytostně rozumím Péťovi při jeho potížích ve chvílích, kdy působí jako zlobivý? Taky jsem byla problémové dítě. Nesnáší opisování. Kroutí se nad ním půl hodiny, umírá mu u něj mozek! Nevydrží poslouchat dlouhé přednášky. Má problémy uznat autority pouze proto, že se to očekává. Při tlaku jde do odporu. Zapomene doma i svou nohu. Moje Máma spráskla ruce: “Ale to jsi byla celá ty!”

Narazila jsem na málo známý podtyp pervazivní poruchy dnes řazené do poruch autistického spektra – PDA, které bylo prvně popsáno Elizabeth Newson během 80. let. Hlavním problémem lidí s PDA je vyhýbaní se běžným každodenním požadavkům okolí. Tedy, když jsou na ně kladeny požadavky, cítí, že nemají kontrolu a díky tomu zažívají nadměrný stres. Z toho vyplývá i název: patologické vyhýbání se požadavkům. Lidé s PDA mají mnohem lepší sociální komunikativní a interaktivní schopnosti než lidé s jinými poruchami autistického spektra a zároveň umí tyto schopnosti využívat ve svůj prospěch.

Co je to PDA (SyndromPDA.com)

Práce s lidmi s PDA (AutismPort.cz)

Ale já jsem měla svou diagnózu

– dokonce potvrzenou jedním vyšetřením psycholožky v deseti letech. Líná, nevychovaná, vymýšlí si. Ve škole jsem se cítila neoblíbená, dokonce jsem to i chápala, jelikož mi nechyběla empatie. Chovala jsem se odbrzděně a neuměla to ovládnout. V matematice jsem dělala úplně zbytečné chyby. V žákovské měla poznámky – nesoustředěná.

Tedy pokud jsem zrovna žákovskou nezapomněla. Jako i pomůcky. Vždy jsem se těšila, že si mám nasbírat do výtvarky to a to a druhý den byla jediná, kdo to neměl. A tak jsem se zklamávala sama v sobě. Nezvládla jsem se soustředit jednu jedinou vyučovací hodinu, a tak jsem si buďto kreslila anebo vyrušovala. Dokonce jsem si to na gymplu stopovala. Dvanáct minut a pak už jsem ve vší snaze pozornost neudržela. Věděla jsem, že bych si ušetřila hodně stresu, ponížení a sebenenávisti, kdybych si prostě úkol udělala a měla klid – a ne. Dělala jsem všechno, četla si, kreslila, vycpávala si pusu žvýkačkami, píchala se kružítkem, propadla dennímu snění, ale zase jsem se nenaučila a úkol neudělala.

Zato jsem se nemohla dočkat výtvarné výchovy nebo slohových prací, snění a tvoření bylo moje! Ale všechna má nadání zastínily mé prohřešky a před maturitou už mě systém (i někteří konkrétní vyučující) přesvědčil, že žádné valné nadání nemám. Ovládat jsem se sama sebe naučila až v dospělosti a dodnes je pro mě sebedisciplína neskutečně náročná. Na vysoké škole už jsem si uměla vytvořit podmínky k učení a ze čtyřek na gymnáziu byly trojky, dvojky a poslední ročníky převážně jedničky. Tři roky jsem pokračovala na doktorském studiu a vzdala jsem až poslední dvě zkoušky, protože v těhotenství mě opustily i poslední zbytky kognitivních funkcí (především paměť a pozornost) a únava ze mě udělala zeleninu.

Problém se sebepřijetím

Vlivem nepřijetí mé povahy okolím jsem měla problém se sebepřijetím od rané puberty až dodnes. Možná, kdyby mi tehdy někdo dal diagnózu a mou těžce přizpůsobivou povahu akceptoval, pomohlo by mi to. Kdyby se našel někdo, kdo by mi pomohl ve škole fungovat, zkusil hledat způsoby, jak mě motivovat. Kdyby si někdo všimnul, že jsem nelenila, ale svou energii cílila nevhodným směrem. Nechtěla bych zpětně (tehdy ano) omluvu, ale pomoc.

Udělala jsem si tedy dnes sebeposuzovací test autismu a vyšly mi jak autistické (v oblasti vnímání), tak neurotypické rysy. Proč hledat problémy a diagnózy tam, kde nejsou? Necítím se autisticky. Ale třeba jsem měla nějaký problém, za který jsem nemohla, schéma myšlení, které kdyby někdo pochopil a přijal, mohlo se mi lépe žít. Nevyčítám nikomu, že neviděli, jak se sama ve své povaze – ano, snad i poruše – utápím. Já se také nechala také zmást projevy Péťova typu autismu a propadala jsem zoufalosti a řvala jsem, proč jsi pořád v odporu?! Je jako zmrzlá plastelína! Vyvolávalo to ve mě frustraci, která mě zaslepovala. Příliš dlouho, než jsem ho pochopila. Akceptovala.

Teď si ho nesmírně vážím pro jeho pokroky a práci na sobě. Cítím k němu něhu, přijetí a porozumění. A potkávám čím dál více lidí schopných a ochotných ho takto vidět. Mé přátele. Kamarádky s dětmi s podobnými potížemi. Paní ředitelku jeho současné školy. Jeho psycholožku. Kéž by mu pomohlo vybudování si základny, od které se bude moct dobře odrazit a která ho potáhne výše.

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Život – verze 2.028 září, 2023
    Je zvláštní, jak si člověk rychle zvykne na pohodlí. Toníček už žije pět měsíců v Domově. Připadám si… normálně. Jako by to tak bylo vždycky. Kroutím hlavou nad tím, jak jsem to všechno mohla zvládat, ve dne v noci. A znova a znova si zvykám, že můžu jít na oběd.
  • Toníček se stěhuje27 dubna, 2023
    První, co mě napadá, je, že je to divný pocit. Dát své dítě do péče instituci místo rodiny. Nemít ho doma. Napsala bych dát ho do ústavu, ale místo, kam jde, je domácnost pro čtyři děti v komplexu s několika podobnými domácnostmi. Je to Domov.
  • S Péťou v IQlandii27 dubna, 2023
    Název ve vás může vzbuzovat asociaci, že jet do IQlandie s Péťou je něco jako jít spolu po schodech zvídavosti do nebeského království samotné Athény.
  • Domov pro Toníčka21 února, 2023
    Od dubna přijali Toníčka do domova pro postižené děti. Tady žijí děti v jednotkách po několika dětech. Tyto jednotky připomínají rodinu.
  • Na nový rok o jeden sloh18 ledna, 2023
    Péťa se narodil do světa, kterému nerozumí a svět mu nerozumí, že nerozumí
  • Vánoce s příchutí vaty8 ledna, 2023
    Jak přišly, tak odešly. Vánoce. Pořád jsem čekala, kdy přijde ten okamžik uvolnění. Kdy zvládnu vypnout.
  • Podzimní rozcestí19 října, 2022
    Zvoní telefon. Paní učitelka Toníčka. Zapíná se můj známý mechanismus – panika. Tonda! Budu si pro něj muset jet? Zvracel? Někomu ublížil? Zvedám telefon se srdcem až v krku. “Paní Antošová, chci se jen zeptat, nevíte, jestli dnes Toníčka něco nebolí nebo netrápí? Nedaří se nám ho uklidnit a je … Více informací
  • Nový psychiatr29 srpna, 2022
    Jak si ráda často připomínám, mám veskrze štěstí na lidi, kteří s mými syny pracují. Mezi tyto odborníky patří i naše psychiatrička. Vždy tak chápavá a milá, respektující. Jezdit ale na kontroly do Prahy a řešit s ní naše trable na dálku je náročné. Napadlo mě tedy najít někoho blíže, ale čtyři … Více informací
  • Fénixovy prázdniny27 srpna, 2022
    Prázdniny byly fajn, především když jsme se nestarali o Toníka. Jo. Vybavuju si pár momentů, kdy to bylo v klidu a fajn i s Toníkem. Na bazénu. Když se houpal na hamace (na kterou se nám ale podařilo zakopat kůly až v půlce prázdnin). Při cestách vlakem, kupodivu. Ne zas tak kupodivu vždycky, … Více informací
  • Vítejte na táboře!26 července, 2022
    Je polovina prázdnin a právě jste dorazili do tábora Jana Ámose Komenského v Bělči.Pozvala jsem vás sem strávit jeden den mezi námi. Jsme účastníci táborového běhu prorodiny s postiženými dětmi. Zaparkujte si v klidu u rybníka, zatím se jen podívám za rohparkoviště za hlavní budovou, jestli si tam ještě Lila hraje s koťátky, která … Více informací

Mgr. Eliška Antošová
Kontakt

©2021 Eliška Antošová

Webdesign: Markéta Salačová
Technická podpora

Všechna práva vyhrazena
Tyto stránky používají cookies. Tím, že si je prohlížíte, s tím souhlasíte. Nastavení cookiesZavřít a souhlasit
Privacy & Cookies Policy

Privacy Overview

This website uses cookies to improve your experience while you navigate through the website. Out of these cookies, the cookies that are categorized as necessary are stored on your browser as they are essential for the working of basic functionalities of the website. We also use third-party cookies that help us analyze and understand how you use this website. These cookies will be stored in your browser only with your consent. You also have the option to opt-out of these cookies. But opting out of some of these cookies may have an effect on your browsing experience.
Necessary
Vždy povoleno
Necessary cookies are absolutely essential for the website to function properly. This category only includes cookies that ensures basic functionalities and security features of the website. These cookies do not store any personal information.
Non-necessary
Any cookies that may not be particularly necessary for the website to function and is used specifically to collect user personal data via analytics, ads, other embedded contents are termed as non-necessary cookies. It is mandatory to procure user consent prior to running these cookies on your website.
ULOŽIT A PŘIJMOUT