Toníčkovi je dnes osm let. Chodí do druhé třídy, má rád tělocvik a je mamánek. Rád se mnou chodí po horách a zajímá se o zvířata, hlavně o ptáky. Pozná poštolku od káněte od pěti let. Říká mi Elso, a maluje mne v modrých šatech, protože se rád dívá s Lilou na Ledové království. Říká,…
Rubrika: Blogování
Víra tvá tě uzdraví aneb musíš věřit
Moudrá žena, která zná hodně osudů, mi řekla v dobré vůli něco, co mi leží v hlavě. Myšlenku, která mne tíží, a nosím ji teď s sebou. Musíš mu věřit, že se uzdraví. Když nebudeš věřit, nemůže se stát zázrak. Když mu nebudeš věřit, neuzdraví se. Nevěřit svému dítěti, zlomit nad ním hůl… Cítila jsem…
Vražda v Krakonošexpresu
Jelikož v okolí našeho nového domova neznám žádné psychiatry a klinické psychology a vypadá to, že je na ně kraj chudý, rozhodla jsem se neměnit ty, které máme v Praze a s nimiž by pro mne bylo těžké se loučit. Tak jednou za čas absolvuji s Tondou cestu. Dnes to bylo: Benecko – Martinice v…
Vánoční ďas a vstupte do nového roku pravou diagnózou!
O funkčnosti autismu Protože nejsem trapák, abych si dávala na Nový rok předsevzetí, dala jsem si ho už na podzim. Strávím advent i Vánoce v klidu. Zenovém klidu. To není hezký, nesmějte se. Je třeba kultivovat projevy stresu – viz předchozí článek. Viz všechny předchozí články. Kultivovat myšlenky s vyčištěnou hlavou chozením v houbami překypujících…
O vyhoření a stresu
Máme za sebou první školní měsíc v novém domově. Chod dne se ustaluje. Začínám si zvykat na pozici závozníka a na chvíle bez všech dětí. Začala jsem chodit plavat, celé září jsem probloumala v lese, sbírala šípky, sušila hrušky a houby a i jinak se realizovala v čtyřhodinové pauze babymanagera. V autě mám spoustu času…
Prvňáček
Musím se přiznat, že jsem ze vstupu Toníčka do školy měla zvláštní pocity. Možná to bylo proto, že přišlo hodně změn najednou. Nejmladší člen naší rodiny nastupuje do školky poprvé. Těší se tam, ale přesto je to velká a náročná změna. Ta se očekávaně projevila pláčem a smutkem z našeho odloučení, střídavě s nadšeným vyprávěním,…
Svatá trojice – výtahy, pokladny a autobusy
Dnes jsem jela ze školky, po neskutečně dlouhé době, jen s Toníčkem. Projela jsem se s ním výtahy v Albertu, dokonce jsem ho nechala zajet do podzemního podlaží. Moc dobře ví, že tudy cestu nemáme, a že jde o společensky neakceptovanou zajížďku. Jindy se na něj za to, když přeci jen zmáčkne toto tlačítko, zlobím….
Toníček jde do první třídy
Tato skutečnost mne poslední dobou poprvé přivádí na vážné myšlenky o naší budoucnosti. Zatím byl prostě mrňousek. Nebyly jasné diagnózy, nadto nebyly jasné prognózy. Hráli jsme s tím, co jsme měli v ruce. Nechávali všechny cesty otevřené. Tak, jako se rodiče těší na první třídy svých dětí, na ten alegorický výjev, kdy se dítě s úsměvem…
Vyšší machrovací
V poslední době mám opět chuť napsat příspěvek, mám ale v hlavě tolik nápadů, že se mi ani jedno téma nedaří uchopit. Jsem plná vzpomínek na lidi, které jsem potkala v práci pro ranou péči. Víří ve mě téma táborů nebo víkendů pro rodiny s postiženými dětmi – z pohledu klienta, psychologa, a snad…
Soušťastnost obecná
V poslední době se hodně diskutuje o výchově. Je lepší děti vychovávat volně, s respektem, nechat je pocítit důsledky svobody, ale i jejich jednání? Nebo být autoritou, člověkem dávajícím hranice a určujícím řád? Myslím si, že jedno nevylučuje druhé a nekonečné hádky jsou zbytečné plýtvání silami. Nejsem zastánkyní extrémů jako je teror či ignorace. Jsem…