Logo
Menu
  • Blogování |
  • Kniha „Na autismus jedině autibiotika“ |
    • | Kde zakoupit mou knihu
    • | Upřímné poděkování všem dárcům
    • | Křest knihy 11.12.2021
  • O autorce |
    • | Životopis
    • | Praxe
    • | Certifikace
    • | Kontakt
  • Rozhovory |
Menu

Vřískot

Zveřejněno v 14 června, 202017 listopadu, 2021 od Eliška

Dnes jsem si hodně rozmýšlela, do jaké míry mohu psát o osobních a citlivých momentech. Rozhodla jsem se ale napsat vše zcela otevřeně, protože podobné pocity nás může zažívat více a já nechci budit zdání, že je toto něco abnormálního, anebo že to třeba vůbec neexistuje.

Od prvního dne školy Toníček pookřál. Vymýšlí samé taškařice, utíká, podniká vpády do ředitelny a podobně. Doma se první dvě noci budil ve čtyři a ve tři ráno, asi jak nemohl do školy dospat. Až manicky se smál velkou část dne, objevila se znovu echolálie, opakuje vysokým hlasem mnohokrát po sobě: „Orero, Orero, Orero!“ a baví se tím, že mne to štve.

Celé dny si zpívá a je radostný. Těší se na školu, těší se domů. Tak jsem se nechala ukolébat jeho radostností. Jedno odpoledne bylo deštivo. Toníček byl z deště rozladěný, ale i rozdováděný. Občas se dostane do jakéhosi úzkostného cyklu, kdy silně vnímá mraky a že nesvítí slunce. Začne panikařit. Do této paniky mi Lila pošlapala rostlinky. Vynadala jsem jí, ona začala kňourat, že se na ni zlobím. Toníkovi se zatly drápky našich zvýšených hlasů asi silněji do duše, než se mi na první pohled zdálo. Šel, a jemně strčil do Lily. Lila začala ječet. Říkám jí: „Buďme potichu, Toníčka křik bolí“. A co udělá takový malý naštvaný princeznosaurus? No rozkřičí se ještě víc. Musela jsem je držet od sebe, aby se do sebe nepustili.

Muž vyšel ven a převzal si Lilu. Šli dovnitř – sundávat si boty na stoličku. Toník šel dovnitř se mnou a museli jsme ho nahánět, aby se také zul. Najednou Lila začala zase hlasitě křičet, a Toník mne oběhl a strčil do ní tak, že spadla hlavou dozadu na kamna, až jí naskočily dvě boule. Křik ještě vetší. Toník dostal afekt, trhal mi šaty, olizoval mne (to se naučil místo kousání), štípal mne, ale hlavně – sápal se po Lile. Muž vyrazil instinktivně bránit malou, a mozek mu zatemnila ta marně zoufalá myšlenka, kterou zná snad každý rodič autisty: „PŘECE TO MUSÍ POCHOPIT! Musí pochopit, že tohle dělat nesmí!“ Vrhl se na Toníka, že už nezbývá, než fyzický trest. Což ovšem ve mně vybudilo matku lvici, bránící své mládě. Věděla jsem, že to Toník nechápe a že to rozhodně NEMUSÍ pochopit. A že to určitě nepochopí tak, že se mu to vmlátí do hlavy. Tak jsem se pustila do muže a odstrkala jsem ho pěstmi od syna. Brečela jsem já, Toník křičel a kopal. Musela jsem ho zalehnout.

Zalehnutí mu dělá dobře, sice se brání, ale když chci vstát, chytne se mne a přimáčkne mne na sebe.

Křičeli jsme na sebe, Toník šílel. Cítila jsem takovou vlnu vzteku a zoufalství, strachu o dceru, strachu, co bude do budoucna, až Toník bude mít sto kilo, že věřím, že bych byla schopná pěstí prorazit zeď. Cítila jsem hořkost ze své reakce vůči svému muži, protože naprosto chápu jeho strach o malého plačícího tvorečka. Zároveň mi bytostně chyběla jeho podpora, náruč, jindy vždy k dispozici, jeho opora. Cítila jsem zradu, hnus vůči sobě samé, strach. Protože mi v té chvíli blesklo hlavou: budu se muset syna jednou vzdát, aby dcera přežila? Viděla jsem ji mrtvou, s ní mrtvou i svou duši a radost, a mrtvou i lásku mezi námi s mužem. Zjitřené emoce vytáhnou myšlenky z nejtemnějších tunelů a zákoutí, a cokoliv v čase pečlivě vytěsníte, tak se na vás vyvalí jako hromada balvanů.

Díky, že tu se mnou jsi.

V hádce jsem zavolala Toníkově bývalé paní učitelce ze školky – a teď naší blízké duši a opoře – aby muži vysvětlila, že pár na zadek nepomůže napříště zamezit Toníkovu chování. Že tohle nefunguje, a u autistů to nefunguje na kvadrát. Muž ji vyslechl a nechal si poradit, jak na to lépe. (Díky za to – mnozí lidé si nenechají poradit a vytrvale se snaží autisty vychovávat plácáním a to je jednoznačně nejhorší věc, co mohou udělat.)

Nikdy, nikdo, nijak z žádného autisty autismus nevymlátil, a že jich to zkoušelo. Zbyly jen silácké rady těch, kteří o tom neví zhola nic.

Pak se ale musíte zklidnit. Hned teď! Protože teď musíte dítě dovézt na pohotovost, aniž byste skončili autem ve stromě.

Rentgen naštěstí dopadl dobře, dceři nic – až na ty boule – nebylo. Ani neměla otřes mozku. Bude ale trvat dlouho, než se srovnají všechny vyvalené pocity. Konfrontace s vnitřními démony, myšlenkami a reakcemi, které bychom od sebe nikdy nečekali, je to nejtěžší. A člověk si tím musí projít, jinak příště – při další emočně vyhrocené situaci – se na něj těch balvanů vyvalí více a více.

Jestli mne Toník naučí kontrolovat své emoce jako je vřískání ve vzteku, tak to dotáhne dál, než pět let sebezkušenosti psychoanalytického výcviku. A pak, že autismus není dar, ha!

Nejde přemýšlet o tom, které dítě upřednostníte. Jde jen myslet na to, co můžete udělat pro to, aby autista nereagoval agresivně, jak ho naučit převádět bouchání do hlazení, strkání do neškodného dloubání a podobně.

Ne, a určitě vůbec nesmíte myslet na to, co s jeho reakcemi a divokostí udělá puberta. Ne! Ne, jdu to vytěsnit…

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Život – verze 2.028 září, 2023
    Je zvláštní, jak si člověk rychle zvykne na pohodlí. Toníček už žije pět měsíců v Domově. Připadám si… normálně. Jako by to tak bylo vždycky. Kroutím hlavou nad tím, jak jsem to všechno mohla zvládat, ve dne v noci. A znova a znova si zvykám, že můžu jít na oběd.
  • Toníček se stěhuje27 dubna, 2023
    První, co mě napadá, je, že je to divný pocit. Dát své dítě do péče instituci místo rodiny. Nemít ho doma. Napsala bych dát ho do ústavu, ale místo, kam jde, je domácnost pro čtyři děti v komplexu s několika podobnými domácnostmi. Je to Domov.
  • S Péťou v IQlandii27 dubna, 2023
    Název ve vás může vzbuzovat asociaci, že jet do IQlandie s Péťou je něco jako jít spolu po schodech zvídavosti do nebeského království samotné Athény.
  • Domov pro Toníčka21 února, 2023
    Od dubna přijali Toníčka do domova pro postižené děti. Tady žijí děti v jednotkách po několika dětech. Tyto jednotky připomínají rodinu.
  • Na nový rok o jeden sloh18 ledna, 2023
    Péťa se narodil do světa, kterému nerozumí a svět mu nerozumí, že nerozumí
  • Vánoce s příchutí vaty8 ledna, 2023
    Jak přišly, tak odešly. Vánoce. Pořád jsem čekala, kdy přijde ten okamžik uvolnění. Kdy zvládnu vypnout.
  • Podzimní rozcestí19 října, 2022
    Zvoní telefon. Paní učitelka Toníčka. Zapíná se můj známý mechanismus – panika. Tonda! Budu si pro něj muset jet? Zvracel? Někomu ublížil? Zvedám telefon se srdcem až v krku. “Paní Antošová, chci se jen zeptat, nevíte, jestli dnes Toníčka něco nebolí nebo netrápí? Nedaří se nám ho uklidnit a je … Více informací
  • Nový psychiatr29 srpna, 2022
    Jak si ráda často připomínám, mám veskrze štěstí na lidi, kteří s mými syny pracují. Mezi tyto odborníky patří i naše psychiatrička. Vždy tak chápavá a milá, respektující. Jezdit ale na kontroly do Prahy a řešit s ní naše trable na dálku je náročné. Napadlo mě tedy najít někoho blíže, ale čtyři … Více informací
  • Fénixovy prázdniny27 srpna, 2022
    Prázdniny byly fajn, především když jsme se nestarali o Toníka. Jo. Vybavuju si pár momentů, kdy to bylo v klidu a fajn i s Toníkem. Na bazénu. Když se houpal na hamace (na kterou se nám ale podařilo zakopat kůly až v půlce prázdnin). Při cestách vlakem, kupodivu. Ne zas tak kupodivu vždycky, … Více informací
  • Vítejte na táboře!26 července, 2022
    Je polovina prázdnin a právě jste dorazili do tábora Jana Ámose Komenského v Bělči.Pozvala jsem vás sem strávit jeden den mezi námi. Jsme účastníci táborového běhu prorodiny s postiženými dětmi. Zaparkujte si v klidu u rybníka, zatím se jen podívám za rohparkoviště za hlavní budovou, jestli si tam ještě Lila hraje s koťátky, která … Více informací

Mgr. Eliška Antošová
Kontakt

©2021 Eliška Antošová

Webdesign: Markéta Salačová
Technická podpora

Všechna práva vyhrazena
Tyto stránky používají cookies. Tím, že si je prohlížíte, s tím souhlasíte. Nastavení cookiesZavřít a souhlasit
Privacy & Cookies Policy

Privacy Overview

This website uses cookies to improve your experience while you navigate through the website. Out of these cookies, the cookies that are categorized as necessary are stored on your browser as they are essential for the working of basic functionalities of the website. We also use third-party cookies that help us analyze and understand how you use this website. These cookies will be stored in your browser only with your consent. You also have the option to opt-out of these cookies. But opting out of some of these cookies may have an effect on your browsing experience.
Necessary
Vždy povoleno
Necessary cookies are absolutely essential for the website to function properly. This category only includes cookies that ensures basic functionalities and security features of the website. These cookies do not store any personal information.
Non-necessary
Any cookies that may not be particularly necessary for the website to function and is used specifically to collect user personal data via analytics, ads, other embedded contents are termed as non-necessary cookies. It is mandatory to procure user consent prior to running these cookies on your website.
ULOŽIT A PŘIJMOUT