Logo
Menu
  • Blogování |
  • Kniha „Na autismus jedině autibiotika“ |
    • | Kde zakoupit mou knihu
    • | Upřímné poděkování všem dárcům
    • | Křest knihy 11.12.2021
  • O autorce |
    • | Životopis
    • | Praxe
    • | Certifikace
    • | Kontakt
  • Rozhovory |
Menu

Víra tvá tě uzdraví aneb musíš věřit

Zveřejněno v 29 února, 202017 listopadu, 2021 od Eliška

Moudrá žena, která zná hodně osudů, mi řekla v dobré vůli něco, co mi leží v hlavě. Myšlenku, která mne tíží, a nosím ji teď s sebou.

Musíš mu věřit, že se uzdraví. Když nebudeš věřit, nemůže se stát zázrak. Když mu nebudeš věřit, neuzdraví se.

Nevěřit svému dítěti, zlomit nad ním hůl… Cítila jsem vinu, jako bych ho držela v síti, aby nemohl vyrůst a ukázat mi, co dovede. Jako bych ho zradila. Jako bych snad ani nechtěla, aby byl jako ostatní. Jako bych mu to nepřála.

Kdyby mi ona žena mínila ublížit slovem, tak bych tuto myšlenku hodila s lehkostí za hlavu. Kdyby ona žena nikdy v životě nic nedokázala, mávla bych nad tou příhodou rukou. Kdyby mi už mnohokrát dobře neporadila, nechala bych myšlenku u ní, a nevláčela se s ní domů. Ale teď chodím, a trápím se nad tím, kam sahá hranice víry. Jak se naučit věřit, že víra pomůže dosáhnout zázraku?

Když „z toho“ vyroste, jak se říká, půjde o zázrak, a když ne, o co půjde? Co je opak zázraku? Vyhledala jsem si antonymum od slova „zázrak“. Opakem je „přirozený“, „normální“. Takže mám doufat, že Toníček nebude, jaký je a jakým má být? Anebo doufat, že nebude normální?

Nechci, aby měl Toníček pocit, že je špatný a snažím se ho předělat. Chci ho přijímat takového, jaký je. A kam až jeho kapacita a schopnosti dovolí. Chci pracovat na tom, aby uměl tyto schopnosti používat. Aby co nejlépe fungoval, rozuměl světu, a byl co nejsamostatnější.

A nic víc?

Tradují se případy, kdy se rodiče chovali k dítěti, které už bylo na odpis, jako k normálnímu, a ono se MUSELO přizpůsobit a nyní již studuje druhou vysokou školu. (Jestli je šťastné, to nevím, ale jistě ano, protože kdo by nebyl, když studuje druhou vysokou školu.)

Ale už se z kapes nesypou ty případy, kdy se rodiče upnuli na to, že z něj vydřou zdravého člověka, protože MUSÍ. A posléze se pod tlakem – a s pocitem selhání – zbláznili. Nejdříve rodiče, a v závěsu i dítě. Nebo dítě, a v závěsu rodiče. Případně rodiče – a dítě to mělo na salámu. Z toho by se dalo vyextrahovat dost cool poučení od moudré matky rodu: „Hlavně klid, co bude, to bude. Dáš si čokoládu?“

Každý si musí svou cestu tvořit a volit sám, není jednoduchých řešení.

Ne, nevěřím, že silou naší víry udělá autismus PUF a bude tatam. Ani že se Toníčkova funkčnost – potřeba zvýšené péče – najednou přehoupne v soběstačnost jen proto, že jsme věřili.

Myslím, že jestli se jednou posune Toníček blíže běžnému fungování, bude to proto, že jsme makali. Obětovat nechci jediné, Toníčkovu radost ze života. Nechci mít jednou pocit, že jsem selhala proto, že se z něj autismus neodpařil, a tedy že jsem málo nebo špatně – anebo na šišato – věřila. Chci brát jako zázrak každý krůček dopředu, ať už půjde o krůček malinký, anebo pořádný krok. Každý den vstávám a chodím spát s nadějí, že dnes dokážeme další věc, kterou jsme nedokázali včera.

Chápete, že minulý týden si Toníček líznul zcela a úplně neexistující zmrzliny? Nevídané, neslýchané! V rámci dětské hry jsme si s ostatními dětmi točili imaginární zmrzlinky. Když jsem Toníčka přizvala, zda nechce zmrzlinu, hledal a čenichal kolem, než pochopil, že mu pěstí mávám před nosem proto, že ho škádlím. Že tam zmrzlina má být a není. Sice si to přebral po svém a myslel si, že jsem ho jen chtěla napálit, ale hru přijal a dvakrát si z imaginární zmrzliny líznul, než mi věnoval pohled: „tak jsem se nachytal a už jdi do háje.“ Můj vnitřní pesimista bezvěrec se zaradoval, že se mýlil a schoval si do krabičky vzpomínek tento den na horší časy.

Já si myslím, že tu s námi jeho autismus vždycky bude. Že i funkčně to nikdy nebude žádná hitparáda. Nevěřím, ale každý den ho vyzývám: „Překvap mne! Jen mi to pěkně nasol.“

Když jsou období – a že to bývají měsíce, kdy se nedaří a vše jde spíš dozadu, než dopředu – pomáhá mi můj vrozený něžný skepticismus přijímat, co se děje. Vnímat situaci tak, že se neděje nic, co by se nemohlo dít. A pak, když se nám podaří udělat krůček dopředu, nebo spíš k sobě, raduju se z toho jak malej Jarda.

Děti totiž ví. A autisté ví také, a mnohdy víc, než si umíme představit. Nechci, aby ze mě Toníček cítil, že není podle mých představ. Že není dost dobrý. Že je pro mne selháním. Nejsi, Toníčku, neboj. Miluju tě, i když nevěřím, že si to jednou přečteš a pokecáme si o tom. A jestli jo, tak ti platím pivo. Nealko, protože po alkoholu se blbne.

 Ale vím, že ty víš.

1 komentář u „Víra tvá tě uzdraví aneb musíš věřit“

  1. Dagmar napsal:
    6 června, 2020 (8:20 am)

    🧡🧡🧡

    Odpovědět

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Život – verze 2.028 září, 2023
    Je zvláštní, jak si člověk rychle zvykne na pohodlí. Toníček už žije pět měsíců v Domově. Připadám si… normálně. Jako by to tak bylo vždycky. Kroutím hlavou nad tím, jak jsem to všechno mohla zvládat, ve dne v noci. A znova a znova si zvykám, že můžu jít na oběd.
  • Toníček se stěhuje27 dubna, 2023
    První, co mě napadá, je, že je to divný pocit. Dát své dítě do péče instituci místo rodiny. Nemít ho doma. Napsala bych dát ho do ústavu, ale místo, kam jde, je domácnost pro čtyři děti v komplexu s několika podobnými domácnostmi. Je to Domov.
  • S Péťou v IQlandii27 dubna, 2023
    Název ve vás může vzbuzovat asociaci, že jet do IQlandie s Péťou je něco jako jít spolu po schodech zvídavosti do nebeského království samotné Athény.
  • Domov pro Toníčka21 února, 2023
    Od dubna přijali Toníčka do domova pro postižené děti. Tady žijí děti v jednotkách po několika dětech. Tyto jednotky připomínají rodinu.
  • Na nový rok o jeden sloh18 ledna, 2023
    Péťa se narodil do světa, kterému nerozumí a svět mu nerozumí, že nerozumí
  • Vánoce s příchutí vaty8 ledna, 2023
    Jak přišly, tak odešly. Vánoce. Pořád jsem čekala, kdy přijde ten okamžik uvolnění. Kdy zvládnu vypnout.
  • Podzimní rozcestí19 října, 2022
    Zvoní telefon. Paní učitelka Toníčka. Zapíná se můj známý mechanismus – panika. Tonda! Budu si pro něj muset jet? Zvracel? Někomu ublížil? Zvedám telefon se srdcem až v krku. “Paní Antošová, chci se jen zeptat, nevíte, jestli dnes Toníčka něco nebolí nebo netrápí? Nedaří se nám ho uklidnit a je … Více informací
  • Nový psychiatr29 srpna, 2022
    Jak si ráda často připomínám, mám veskrze štěstí na lidi, kteří s mými syny pracují. Mezi tyto odborníky patří i naše psychiatrička. Vždy tak chápavá a milá, respektující. Jezdit ale na kontroly do Prahy a řešit s ní naše trable na dálku je náročné. Napadlo mě tedy najít někoho blíže, ale čtyři … Více informací
  • Fénixovy prázdniny27 srpna, 2022
    Prázdniny byly fajn, především když jsme se nestarali o Toníka. Jo. Vybavuju si pár momentů, kdy to bylo v klidu a fajn i s Toníkem. Na bazénu. Když se houpal na hamace (na kterou se nám ale podařilo zakopat kůly až v půlce prázdnin). Při cestách vlakem, kupodivu. Ne zas tak kupodivu vždycky, … Více informací
  • Vítejte na táboře!26 července, 2022
    Je polovina prázdnin a právě jste dorazili do tábora Jana Ámose Komenského v Bělči.Pozvala jsem vás sem strávit jeden den mezi námi. Jsme účastníci táborového běhu prorodiny s postiženými dětmi. Zaparkujte si v klidu u rybníka, zatím se jen podívám za rohparkoviště za hlavní budovou, jestli si tam ještě Lila hraje s koťátky, která … Více informací

Mgr. Eliška Antošová
Kontakt

©2021 Eliška Antošová

Webdesign: Markéta Salačová
Technická podpora

Všechna práva vyhrazena
Tyto stránky používají cookies. Tím, že si je prohlížíte, s tím souhlasíte. Nastavení cookiesZavřít a souhlasit
Privacy & Cookies Policy

Privacy Overview

This website uses cookies to improve your experience while you navigate through the website. Out of these cookies, the cookies that are categorized as necessary are stored on your browser as they are essential for the working of basic functionalities of the website. We also use third-party cookies that help us analyze and understand how you use this website. These cookies will be stored in your browser only with your consent. You also have the option to opt-out of these cookies. But opting out of some of these cookies may have an effect on your browsing experience.
Necessary
Vždy povoleno
Necessary cookies are absolutely essential for the website to function properly. This category only includes cookies that ensures basic functionalities and security features of the website. These cookies do not store any personal information.
Non-necessary
Any cookies that may not be particularly necessary for the website to function and is used specifically to collect user personal data via analytics, ads, other embedded contents are termed as non-necessary cookies. It is mandatory to procure user consent prior to running these cookies on your website.
ULOŽIT A PŘIJMOUT