Rubrika: Uncategorized

První, co mě napadá, je, že je to divný pocit. Dát své dítě do péče instituci místo rodiny. Nemít ho doma. Napsala bych dát ho do ústavu, ale místo, kam jde, je domácnost pro čtyři děti v komplexu s několika podobnými domácnostmi. Je to Domov.

Jak přišly, tak odešly. Vánoce. Pořád jsem čekala, kdy přijde ten okamžik uvolnění. Kdy zvládnu vypnout.

Zvoní telefon. Paní učitelka Toníčka. Zapíná se můj známý mechanismus – panika. Tonda! Budu si pro něj muset jet? Zvracel? Někomu ublížil? Zvedám telefon se srdcem až v krku. “Paní Antošová, chci se jen zeptat, nevíte, jestli dnes Toníčka něco nebolí nebo netrápí? Nedaří se nám ho uklidnit a je nás tun a něj šest…

Jak si ráda často připomínám, mám veskrze štěstí na lidi, kteří s mými syny pracují. Mezi tyto odborníky patří i naše psychiatrička. Vždy tak chápavá a milá, respektující. Jezdit ale na kontroly do Prahy a řešit s ní naše trable na dálku je náročné. Napadlo mě tedy najít někoho blíže, ale čtyři roky jsem se k tomu nemohla…

Prázdniny byly fajn, především když jsme se nestarali o Toníka. Jo. Vybavuju si pár momentů, kdy to bylo v klidu a fajn i s Toníkem. Na bazénu. Když se houpal na hamace (na kterou se nám ale podařilo zakopat kůly až v půlce prázdnin). Při cestách vlakem, kupodivu. Ne zas tak kupodivu vždycky, když spal. Také byl nádherný…

Je polovina prázdnin a právě jste dorazili do tábora Jana Ámose Komenského v Bělči.Pozvala jsem vás sem strávit jeden den mezi námi. Jsme účastníci táborového běhu prorodiny s postiženými dětmi. Zaparkujte si v klidu u rybníka, zatím se jen podívám za rohparkoviště za hlavní budovou, jestli si tam ještě Lila hraje s koťátky, která se zde s kočičímámou zdržují mazaně…

Některé děti ve škole mohou mít jisté výhody čili úlevy, přesto, že jsou chytré. Některé nemusí být zkoušené ústně, jiné mají více času na práci, jiným se více tolerují hlasité projevy nebo třeba šavlový tanec v případě stresu. Já jsem mohla požádat o 15 minut delší čas k vypracování přijímací zkoušky na osmileté gymnázium pro Péťu….

Myslím, že prožívám vyhoření. Nevím to jistě, není hmatatelné. Neobjevilo se ze dne na den. Neprožívám nějaké náročnější období. Snad i naopak, v poslední době se Toníček hodně uklidnil a Péťa zraje a stává se samostatnějším. Mám pocit, jako bych vyšlapala prudký kopec. Zvládám. Zaťatá, posilněná adrenalinem, tahající poslední zbytky sil z paty. Teď jedu docela po…