Je polovina prázdnin a právě jste dorazili do tábora Jana Ámose Komenského v Bělči.Pozvala jsem vás sem strávit jeden den mezi námi. Jsme účastníci táborového běhu prorodiny s postiženými dětmi. Zaparkujte si v klidu u rybníka, zatím se jen podívám za rohparkoviště za hlavní budovou, jestli si tam ještě Lila hraje s koťátky, která se zde s kočičímámou zdržují mazaně…
Některé děti ve škole mohou mít jisté výhody čili úlevy, přesto, že jsou chytré. Některé nemusí být zkoušené ústně, jiné mají více času na práci, jiným se více tolerují hlasité projevy nebo třeba šavlový tanec v případě stresu. Já jsem mohla požádat o 15 minut delší čas k vypracování přijímací zkoušky na osmileté gymnázium pro Péťu….
Myslím, že prožívám vyhoření. Nevím to jistě, není hmatatelné. Neobjevilo se ze dne na den. Neprožívám nějaké náročnější období. Snad i naopak, v poslední době se Toníček hodně uklidnil a Péťa zraje a stává se samostatnějším. Mám pocit, jako bych vyšlapala prudký kopec. Zvládám. Zaťatá, posilněná adrenalinem, tahající poslední zbytky sil z paty. Teď jedu docela po…
Miluju bazén. Je to jediný časoprostor, kdy vím, že mi nezazvoní telefon, což bývá zvěstování problémů v jedné ze škol. Bazén ve všední dny otvírá ve 14 hodin, do 15:30 už musím v jiném městě vyzvednout Tondu ze školy. Brávám s sebou Péťu, abychom měli čas sami pro sebe. Ale sprchy jsou jenom moje….
Je polovina února. Cítím se vyčerpaná. Toníčkovi konečně zabraly léky, je spokojenější. Agrese takřka zmizela. Pořád ještě není ochotný počkat při vaření pelmeňů ta to, aby se nejdříve voda ohřála alespoň trochu. Když uhájím pozice a podaří se mi vodu v hrnci dohnat aspoň k pár bublinám, protestuje proti třem minutám varu. Naštěstí už zase funguje odvedení…
Z Toníčkova pohledu to byl běžný den. Ráno jsme vstali, připravili se na odjezd, nastoupili do auta a odjeli. Den se začal odlišovat až na kruhovém objezdu, z kterého jsme odbočili o výjezd dříve. Toníček si uvědomil, že není pondělí. Vykřiknul, jako když ho píchnou šídlem: „Do Prahy?“ Toníčka jsem na změnu programu nepřipravila. Když…
K povolání psychologa patří průběžné revidování vlastního duševního zdraví. Od prevence (například vyhoření) přes kontrolu nad svými přenosy v terapii (když vkládáme moc svého obsahu do materiálu klienta) po vědomí o svých vlastních duševních slabinách. Některé jdou měnit, jiné lze mít jen pod kontrolou a vědět o nich, aby v naší práci nedělaly zlo. Žádný…
Letos trávili mí malí autisté Vánoce u biologického táty. Jelikož můj muž má to neštěstí mít narozeniny těsně před Vánoci, a tedy je nikdy pořádně neslaví, rozhodla jsem se přehodit termín jejich oslavy a Štědrého večera. Uplácala jsem tradiční bramborový salát, na který autisté nesnesou ani pohled, upekla kapra, kterého pach nesnáší, tradičně připečená (protože…
Jeden z nejmizernějších pocitů, které jsem zažila, bylo čekání na hospitalizaci. Máte 24 hodin denně, 7 dní v týdnu doma agresivního autistu s těžkou mentální retardací. Bez odlehčení to už nezvládáte. Odlehčení nepřipadá v úvahu, než se pořeší autistova agrese. Takže se snažíte nacpat na psychiatrii. Kde ale udat agresivní dítě? Navíc, když jako kovářova kobyla nemáte zcela důvěru…
Zbývala nám už jen jedna možnost. Umístit Toníčka na psychiatrii, aby mu tam nastavili vhodnou medikaci. Bylo to neskutečně těžké rozhodnutí a kdybych tušila, jak moc těžké chvíle nás teprve čekají, možná bych se rozhodla počkat, až se zhroutím nebo – možná jen omylem – našiju autem do stromu. Vždycky jsem si říkala, s medikací střídmě….