Logo
Menu
  • Blogování |
  • Kniha „Na autismus jedině autibiotika“ |
    • | Kde zakoupit mou knihu
    • | Upřímné poděkování všem dárcům
    • | Křest knihy 11.12.2021
  • O autorce |
    • | Životopis
    • | Praxe
    • | Certifikace
    • | Kontakt
  • Rozhovory |
Menu

Autismus jako dar

Zveřejněno v 21 května, 201913 července, 2019 od Eliška

Hádanka:

Co udělá autista, když přijde do školky a dveře branky od vchodu jsou demontované?

Obejde školku a najde si jinou branku!


Včera jsme jeli někam, kam se Toníčkovi nechtělo. Cesta vedla přes křižovatku rovně. Toníček před křižovatkou začal napodobovat navigaci: „nyní se držte vpravo“, a naléhavě vydával tikavý zvuk blinkru.


V pátek jsme jeli autobusem ze školky. Seděli jsme na sedačkách, já ve střehu, abych ubránila tlačítko Na znamení, Tonda ve střehu, aby ho stihl zmáčknout při prvním polevení mé pozornosti. Toníček docela hlasitě opakoval názvy zastávek a do toho se smál:

„Upozornění pro cestující, upozornění pro cestující!“

Vedle stál pán v důchodovém věku, držel se madla s tlačítkem Na znamení a povídá Toníčkovi:

„Zmáčkneš mi, prosím, znamení?“

Toníček se na mě tázavě podíval, já jsem kývla a on radostně stlačil tlačítko. Pán se ještě obrátil na Toníčka:

„Ty jsi šikovný, děkuju!“ a vystoupil.

Víte, se zdravou a sociální dvouletou Lilou toto zažívám poměrně často a nepřišlo by mi na mysl vyprávět takový příběh. Ale s Toníčkem jsem takovou situaci zažila poprvé. Ten pán musel vidět, že Toníček není standardní sedmileté dítě. Přesto se na něj nebál promluvit a pochválit ho za něco, co mohl jen matně tušit, že je pro Toníka přiměřený výkon. A že měl vůli Toníka pochválit i přes to, že jeho výkon neodpovídá normám zdravých lidí a představ o nich. Ještě teď se usmívám, ještě teď mě ta dobrota hřeje.

Myslím si, že jsme dnes příliš tlačení do toho splňovat normy, představy a očekávání společnosti a poměřovat své výkony a na základě nich si tvořit sebehodnotu. A hodnotu lidí kolem sebe. Život s autistou je zajímavý díky neustálému zpochybňování hodnot, společnosti, norem i sebe sama. Udržuje vás ve střehu. Proto se dá vnímat autismus i jako dar. Dřív jsem takový výrok nedokázala pochopit a přijmout. Teď ho vidím trochu z jiného úhlu.

„Dar je něco cenného nebo žádoucího, co se prostřednictvím darování dobrovolně převádí z majetku dárce do vlastnictví obdarovaného, a to bez protihodnoty.“

Autismus mě učí rozpoznávat důležité věci od nedůležitých, což mi nikdy moc dobře nešlo, poskytuje mi cenné poznatky a žádoucí emoce. Toníček mi tyto informace dobrovolně převádí ze svého majetku a nic za to nechce, je mu jedno, jak vnímám svět. Autismus je filosofie. 

Rozhodně výrok „autismus je dar“ nevnímám tak, že je to legrace a že je takový člověk a jeho rodiče jsou lepší a každý by se po autismu utloukl! Nebo, že je to tak báječné mít postižené dítě, zvláště tedy pokud mluvíme o mentálním deficitu, že by to člověk neměnil za nic na světě.

Přesto, otázka do pranice. Dokážete si představit autismus jako dar?

1 komentář u „Autismus jako dar“

  1. Radka napsal:
    22 května, 2019 (11:02 am)

    Milá ” Divoženko” velmi Vám děkuji moc zajímavý pohled , obzvláště pro někoho kdo až doteť s nadsázkou říkal:” ano autizmus je dar, ale často Danajský 🙂 ” Uvědomila jsem si jaký životní nadhled a pokoru mi můj syn autista dává! Děkuji

    Odpovědět

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Život – verze 2.028 září, 2023
    Je zvláštní, jak si člověk rychle zvykne na pohodlí. Toníček už žije pět měsíců v Domově. Připadám si… normálně. Jako by to tak bylo vždycky. Kroutím hlavou nad tím, jak jsem to všechno mohla zvládat, ve dne v noci. A znova a znova si zvykám, že můžu jít na oběd.
  • Toníček se stěhuje27 dubna, 2023
    První, co mě napadá, je, že je to divný pocit. Dát své dítě do péče instituci místo rodiny. Nemít ho doma. Napsala bych dát ho do ústavu, ale místo, kam jde, je domácnost pro čtyři děti v komplexu s několika podobnými domácnostmi. Je to Domov.
  • S Péťou v IQlandii27 dubna, 2023
    Název ve vás může vzbuzovat asociaci, že jet do IQlandie s Péťou je něco jako jít spolu po schodech zvídavosti do nebeského království samotné Athény.
  • Domov pro Toníčka21 února, 2023
    Od dubna přijali Toníčka do domova pro postižené děti. Tady žijí děti v jednotkách po několika dětech. Tyto jednotky připomínají rodinu.
  • Na nový rok o jeden sloh18 ledna, 2023
    Péťa se narodil do světa, kterému nerozumí a svět mu nerozumí, že nerozumí
  • Vánoce s příchutí vaty8 ledna, 2023
    Jak přišly, tak odešly. Vánoce. Pořád jsem čekala, kdy přijde ten okamžik uvolnění. Kdy zvládnu vypnout.
  • Podzimní rozcestí19 října, 2022
    Zvoní telefon. Paní učitelka Toníčka. Zapíná se můj známý mechanismus – panika. Tonda! Budu si pro něj muset jet? Zvracel? Někomu ublížil? Zvedám telefon se srdcem až v krku. “Paní Antošová, chci se jen zeptat, nevíte, jestli dnes Toníčka něco nebolí nebo netrápí? Nedaří se nám ho uklidnit a je … Více informací
  • Nový psychiatr29 srpna, 2022
    Jak si ráda často připomínám, mám veskrze štěstí na lidi, kteří s mými syny pracují. Mezi tyto odborníky patří i naše psychiatrička. Vždy tak chápavá a milá, respektující. Jezdit ale na kontroly do Prahy a řešit s ní naše trable na dálku je náročné. Napadlo mě tedy najít někoho blíže, ale čtyři … Více informací
  • Fénixovy prázdniny27 srpna, 2022
    Prázdniny byly fajn, především když jsme se nestarali o Toníka. Jo. Vybavuju si pár momentů, kdy to bylo v klidu a fajn i s Toníkem. Na bazénu. Když se houpal na hamace (na kterou se nám ale podařilo zakopat kůly až v půlce prázdnin). Při cestách vlakem, kupodivu. Ne zas tak kupodivu vždycky, … Více informací
  • Vítejte na táboře!26 července, 2022
    Je polovina prázdnin a právě jste dorazili do tábora Jana Ámose Komenského v Bělči.Pozvala jsem vás sem strávit jeden den mezi námi. Jsme účastníci táborového běhu prorodiny s postiženými dětmi. Zaparkujte si v klidu u rybníka, zatím se jen podívám za rohparkoviště za hlavní budovou, jestli si tam ještě Lila hraje s koťátky, která … Více informací

Mgr. Eliška Antošová
Kontakt

©2021 Eliška Antošová

Webdesign: Markéta Salačová
Technická podpora

Všechna práva vyhrazena
Tyto stránky používají cookies. Tím, že si je prohlížíte, s tím souhlasíte. Nastavení cookiesZavřít a souhlasit
Privacy & Cookies Policy

Privacy Overview

This website uses cookies to improve your experience while you navigate through the website. Out of these cookies, the cookies that are categorized as necessary are stored on your browser as they are essential for the working of basic functionalities of the website. We also use third-party cookies that help us analyze and understand how you use this website. These cookies will be stored in your browser only with your consent. You also have the option to opt-out of these cookies. But opting out of some of these cookies may have an effect on your browsing experience.
Necessary
Vždy povoleno
Necessary cookies are absolutely essential for the website to function properly. This category only includes cookies that ensures basic functionalities and security features of the website. These cookies do not store any personal information.
Non-necessary
Any cookies that may not be particularly necessary for the website to function and is used specifically to collect user personal data via analytics, ads, other embedded contents are termed as non-necessary cookies. It is mandatory to procure user consent prior to running these cookies on your website.
ULOŽIT A PŘIJMOUT