Část IV.
Den desátý
Náš ústav se vám mými ústy co nejsrdečněji omlouvá za toto politování hodné nedopatření, ke kterému na Korfu dochází jednou, maximálně dvakrát za rok! Bouřka! Sedíme při svíčce (proti komárům), růži (kterou Lile vnutily na pouti žebravé děti) a popíjíme kumkvátový likér.
Péťa s námi monitoruje situaci na lightningstorms.org.
Drůbež spinká.
Den jedenáctý
Lilu pozdraví pán.
Lila: Hello!
Zašeptám: To musíš říct „kalimera!“ – Ka-li-méra!
Lila světácky rozhodí rukama: Kaliméra, strejdaméra!
Dnes jsme provedli pátrání na snad poslední stezce a silničce, kterou jsme v okolí neprochodili, a to na úpatí kopce pod vsí Pagi. Narazili jsme na spoustu cestiček kolem místní ekofarmy a kochali se citronovníky, mandarinkovníky, granátovníky, pomerančovníky, olivovníky, žabkami, pulci, potkali jsme krtonožku a modré vážky. Tonda byl fajn, jen asi už cítí, že se bude něco dít, a zintenzivnil pojídání dřeva a písku.
Den dvanáctý
Dnes dopoledne jsem se zúčastnila workshopu odlévaných šperků v galerii Ilias a muž hlídal všechny děti. Odpoledne zahleděn do moře pronesl, že je tento poslední den opravdu dlouhý. Lék na dlouhověkost? Nekuřte, vyvarujte se alkoholu a pořiďte si autistu. Nedožijete se sice stovky, ale budete si tak připadat.
Let byl v celku klidný. V půli letu se Tonda začal dožadovat přistání, ale nějakým vnuknutím shora či zdola jsem došla na to, že chce prostě jen čůrat a existenci toalet v letadle nepředpokládá. Zbytek letu proklimbal v trpitelském módu očekávaje bouřku nebo konec světa, ale odevzdán osudu.
Ještě několik dnů po návratu vyhledává na YouTube videa vzletů a přistání dopravních letadel a myslím, že vzdor všem katastrofám by letěl znovu.