Nemám ráda pojem skleněné děti. Přijde mi, že determinuje to, že sourozenci dětí se specifickými potřebami jsou poškození, nevnímaní, že to tak prostě je a basta. Že jsou chudáčci, oběti. Vnímám toto označení jako patologizaci. Vyjadřuje bezmoc ke změně. Mám raději označení speciální sourozenci, toto označení poukazuje na to, že to jsou sourozenci, kteří mají něco navíc (dobré i zlé, bonus i malus), i když jde pořád o definování skrze jinou osobu, ne vlastní osobnost. Také je trochu matoucí, protože „speciální“ se používá i pro děti s handicapem. Jaký termín preferujete vy? Mě neladí ani označení odkazující na hrdinství, stín, složité názvy o šesti slovech… Pak už zbývá jen vyvrhnout nějaký neologismus?
Speciální sourozenci mohou svým postavením v rodině trpět, ale speciální sourozenectví může být i obohacující, zajímavé, dokonce i… normální. Ale není to samo sebou, je potřeba, aby si nástrah takového sourozenectví byli rodiče vědomi a pracovali s ním. Bděli nad nástrahami, které taková rodinná konstelace přináší.
Sama jsem si sepsala red flagy, body, které si občas projdu a zamyslím se, jestli nepáchám některá ze sedmi hříchů speciálního rodičovství. Třeba bude seznam užitečný i vám, jiným speciálním rodičům.
- PEČOVATEL Nedělat ze speciálních sourozenců hlídačky sourozenců se specifickými potřebami.
- RODIČ THE NEW GENERATION Neklást na děti zodpovědnost za péči o sourozence se specifickými potřebami, až tady jednou nebudeme.
- NALOŽENEJ Nedávat sourozencům se specifickými potřebami nepřiměřená privilegia – pokud má speciální sourozenec povinnosti větší, než sourozenec se specifickými potřebami (což je přirozené), vyvážit je privilegii (přirozené důsledky). Dávat zdravému dítěti najevo, že vnímáme jeho schopnosti a radujeme se z jeho zdraví, že to není samozřejmost.
- OSVÍCENEJ Když se speciální sourozenec dožaduje pozornosti, neodmítat ho se slovy, že mě sourozenec se specifickými potřebami potřebuje více, že to musí zdravý sourozenec pochopit, nevynucovat lítost nad sourozencem se specifickými potřebami. Nepřehlížet emoce speciálních sourozenců a nezlobit se za ně, chápat i jejich žárlivost na sourozence se specifickými potřebami – každé dítě touží po pozornosti rodičů, nehledě na to, kdo je více nebo méně handicapovaný. Tyto přirozené, hluboce zakořeněné mechanismy nebývají vědomé a mají, měly, evoluční úlohu, byly mechanismem nutným pro přežití.
- HLUPÁČEK Nevyhýbat se těžkým tématům: speciální sourozenci mnohdy vidí a cítí víc, než si uvědomujeme, někdy si mohou i hodně domýšlet a proto jim prospívá otevřenost ohledně jejich sourozenců se specifickými potřebami, jejich možnostech, omezeních a ohledně našich pocitů. Není tím myšleno dělat si z nich terapeuty, ale nepřetvařovat se a nic, na co se ptají, netajit.
- HODNEJ Nestavit je do pozice rozumných, silných, hodných, ustupujících. Nechat je prosadit se, hledat si hranice, být nepřizpůsobiví.
- TŘETÍ RODIČ Nenechat je být závislými na pochvalách a uznání za to, jací jsou pečovatelé, jak jsou silní, všechno vydrží a jak jsou předčasně zralí. Uznávat je za pomoc, ale i také za věci, které se netýkají sourozence se specifickými potřebami.
Vnímám, že je důležité rovnoměrně mezi děti distribuuovat ČAS, LÁSKU i PÉČI. To někdy není snadné, speciální děti potřebují různé terapie, asistenci, hlídání, … Hledejme cesty, jak větší podíl na péči nahradit silami z venku pro speciální dítě, ne pro zdravého sourozence. Tedy nehledejme hlídání (babičky, kroužky, tábory) jen pro zdravé dítě, ale i pro speciální dítě (asistence, tábory, pobytové služby, odlehčovací služby). Pokud toto nejde úplně vyvážit, kompenzujme (čas jen pro sebe jindy, jet spolu na dovolenou jen se zdravým sourozencem a pod.).
Zajišťujme speciálním dětem podporu – terapii, skupiny pro speciální sourozence, čas bez sourozenců se speciálními potřebami – prostě z nich ty skleněné děti nedělejme.